Muži jako děti

Muži jako děti


UrÄitÄ› si jeÅ¡tÄ› nÄ›kteří na své vlastní dÄ›tství pamatují. My, starší pánové a staří dÄ›dci, jak se kdo cítí si jistÄ› vzpomínáme na pobíhání s dÅ™evÄ›nými puÅ¡kami po lesích a na nekompromisní střílení nepřátel. Tehdy byla jediná starost, aby nás rodiÄe pustili tam, kde se vÅ¡e odehrávalo a kde mÄ›li kluci svůj herní svÄ›t. ObyÄejný, bez moderní technologie, bez mobilů a poÄítaÄové grafiky. A i bez toho se kluci ocitali na prériích, v pralesích nebo klidnÄ› i na SahaÅ™e, podle potÅ™eby a dÄ›tských pÅ™edstav. I ve tÅ™iceti stupních horka se dokázaly dÄ›tské duÅ¡e třást zimou v ledovém iglú, narychlo postaveném a ten nejodvážnÄ›jší Å¡el lovit ledního medvÄ›da. Nikoho nezajímalo, že jsou to kluci partyzáni a medvÄ›di výše zmínÄ›ného druhu se tam jaksi nevyskytují. No a? TÅ™eba nÄ›jaký utekl z cirkusu. 

dva kamarádi

DÄ›tská pÅ™edstavivost má nÄ›kdy docela zajímavé rysy. BÄ›hem sekundy se kluk dokáže z Vinnetou pÅ™evtÄ›lit v hrdinného obránce mÄ›sta obklíÄeného nacisty, nebo v toho kdo je zrovna potÅ™eba. Jen o záporné postavy bývala vždycky nouze. Nikdo nechtÄ›l dÄ›lat nepřátele. Nikdo nechtÄ›l být Santer (záporná postava z knih Karla Maye) a nikdo nechtÄ›l být faÅ¡ista, pokud se hrálo na partyzány. Možná jsou v dÄ›tech nÄ›jak zakomponovány nÄ›jaké bloky nebo co.  

malý hošík

Pokud se nesmÄ›lo ven, dokázali si kluci hrát i sami. NÄ›kdo si lehl mezi knihy a hltal jednu po druhé, jiný zase stavÄ›l nÄ›jaké stavby z různých stavebnic a šílenci se tÅ™eba uÄili. Každý se bavil jak umÄ›l. A každý podle svého, popřípadÄ› svých možností.  

DÄ›ti nejsou nÄ›jak nároÄné, pokud je tomu ovÅ¡em doma nenauÄí. Je jasné, že v dneÅ¡ní dobÄ› si dítÄ› dupne a dostane nejlepší mobil. Kdyby si duplo dítÄ› pÅ™ed x lety, tak by dostalo tak pár facek a bylo by vymalováno. Takže obyÄejný klacek musel nahradit Vinnetouovu stříbrnou puÅ¡ku, nebo samopal ruského partyzána. A co si malí bojovníci užili zábavy. Â