Jedním ze znaků, které mají společný prakticky všichni savci, je srst. A není divu, má tepelně izolační vlastnosti, takže v zimě chrání proti chladu a v létě proti horku. Navíc mnohdy působí jako svého druhu štít, který nás pomáhá chránit před zraněním.
I přes tyto výhody však existuje několik bezsrstých druhů savců. A jedním z těch nejdominantnějších je bezesporu člověk. Ten ztratil srst jako jediný ze všech primátů. To se může zdát zvláštní, avšak ztráta srsti ve skutečnosti představovala pro nás poměrně velkou evoluční výhodu.
Jako jedni z mála druhů se chladíme pocením, a to je nejefektivnější právě na holé kůži. Díky tomu jsme zdaleka nejlepšími vytrvalostními běžci ze všech zvířat, zvláště v horkém podnebí. Jistě, můžeme namítnout, že vlk je schopen urazit velké vzdálenosti, podobně jako například severští psi. Dokáže to ale ve třicetistupňových vedrech? To zvládne jen člověk.
I přesto si však můžeme všimnout, že nám určité ochlupení zůstalo, zejména na hlavě a pak také v podpaží a v intimních partiích. I to má svůj důvod. Vlasy nám zůstaly především proto, abychom měli alespoň nějakou ochranu před úpalem a úžehem.
Pokud jde o ochlupení v podpaží a v dolní části, pak zde působí jako ochrana před odřením. Vzhledem ke způsobu našeho běhu by totiž v opačném případě docházelo k odřeninám, což by naši výkonnost značně snížilo. A to si naši předci rozhodně nemohli dovolit.
Samozřejmě, dnes již nelovíme a nepotřebujeme tedy bezsrstou kůži, abychom přežili. I tak nám však zůstala zachována, zvláště proto, že k chlupatým lidem má většina z nás instinktivní odpor (ačkoliv výjimky se samozřejmě najdou).
To, že nemáme kožich, nás samozřejmě nedělá tak výjimečnými, jak by se mohlo zdát. Existují například bezsrsté krysy, ale také psi, například čínští nebo peruánští naháči, či kočky jako je sfinx. V tomto ohledu tedy nejsme až tak speciální, jak by se mohlo zdát.
