JednÃm ze znaků, které majà spoleÄný prakticky vÅ¡ichni savci, je srst. A nenà divu, má tepelnÄ› izolaÄnà vlastnosti, takže v zimÄ› chránà proti chladu a v létÄ› proti horku. NavÃc mnohdy působà jako svého druhu Å¡tÃt, který nás pomáhá chránit pÅ™ed zranÄ›nÃm.
Â
I pÅ™es tyto výhody vÅ¡ak existuje nÄ›kolik bezsrstých druhů savců. A jednÃm z tÄ›ch nejdominantnÄ›jÅ¡Ãch je bezesporu ÄlovÄ›k. Ten ztratil srst jako jediný ze vÅ¡ech primátů. To se může zdát zvláštnÃ, avÅ¡ak ztráta srsti ve skuteÄnosti pÅ™edstavovala pro nás pomÄ›rnÄ› velkou evoluÄnà výhodu.
Â
Â
Jako jedni z mála druhů se chladÃme pocenÃm, a to je nejefektivnÄ›jÅ¡Ã právÄ› na holé kůži. DÃky tomu jsme zdaleka nejlepÅ¡Ãmi vytrvalostnÃmi běžci ze vÅ¡ech zvÃÅ™at, zvláštÄ› v horkém podnebÃ. JistÄ›, můžeme namÃtnout, že vlk je schopen urazit velké vzdálenosti, podobnÄ› jako napÅ™Ãklad severÅ¡tà psi. Dokáže to ale ve tÅ™icetistupňových vedrech? To zvládne jen ÄlovÄ›k.
Â
I pÅ™esto si vÅ¡ak můžeme vÅ¡imnout, že nám urÄité ochlupenà zůstalo, zejména na hlavÄ› a pak také v podpažà a v intimnÃch partiÃch. I to má svůj důvod. Vlasy nám zůstaly pÅ™edevÅ¡Ãm proto, abychom mÄ›li alespoň nÄ›jakou ochranu pÅ™ed úpalem a úžehem.
Â
Â
Pokud jde o ochlupenà v podpažà a v dolnà Äásti, pak zde působà jako ochrana pÅ™ed odÅ™enÃm. Vzhledem ke způsobu naÅ¡eho bÄ›hu by totiž v opaÄném pÅ™ÃpadÄ› docházelo k odÅ™eninám, což by naÅ¡i výkonnost znaÄnÄ› snÞilo. A to si naÅ¡i pÅ™edci rozhodnÄ› nemohli dovolit.
Â
SamozÅ™ejmÄ›, dnes již nelovÃme a nepotÅ™ebujeme tedy bezsrstou kůži, abychom pÅ™ežili. I tak nám vÅ¡ak zůstala zachována, zvláštÄ› proto, že k chlupatým lidem má vÄ›tÅ¡ina z nás instinktivnà odpor (aÄkoliv výjimky se samozÅ™ejmÄ› najdou).
Â
To, že nemáme kožich, nás samozÅ™ejmÄ› nedÄ›lá tak výjimeÄnými, jak by se mohlo zdát. Existujà napÅ™Ãklad bezsrsté krysy, ale také psi, napÅ™Ãklad ÄÃnÅ¡tà nebo peruánÅ¡tà naháÄi, Äi koÄky jako je sfinx. V tomto ohledu tedy nejsme až tak speciálnÃ, jak by se mohlo zdát.