O stereotypech se říká, že jsou stereotypy z nějakého důvodu. A jedním z nich jsou i křičící děti v obchodech. S nimi se setkal alespoň jednou snad každý z nás, a rozhodně to není příjemná zkušenost. Je však dobré zamyslet se nad tím, co děti k tomuto chování vede.
Většina z nás samozřejmě řekne, že se jedná o pouhou rozmazlenost, kdy si dítě tímto způsobem něco vynucuje. Ovšem ukazuje se, že tak tomu prakticky nikdy není. Dítě totiž vede k tomuto chování ani tak touha něco získat, nýbrž něco zcela jiného.
Většinou zapomínáme, že děti, zvláště ty malé, jsou ještě ve vývoji. To mimo jiné znamená, že jsou také mnohem citlivější na podněty. Navíc nedovedou tak dobře zpracovávat emoce, a snadno se v nich ztratí. Když to spojíme dohromady, máme v obchodě recept na katastrofu.
Musíme se totiž podívat, jak vypadá obchod z pohledu dítěte. To zde většinou ani nechce být. Jsou zde jasná světla, křiklavé nápisy a barvy, neustále hraje hudba, o spoustě lidí ani nemluvě. Nelze se tedy divit, že toho může být na dítě moc, zvláště když se k tomu přidá například únava.
Problém je, že takto malé děti své emoce ještě neumí dobře vyjádřit slovy a dát je najevo „společensky přijatelným“ způsobem. Nezbude jim tedy nic jiného, než je vyventilovat jedinou možnou cestou, která jim ještě zbývá – hlasitým křikem a tím, že se v podstatě „zaseknou“.
Co s tím tedy můžeme udělat? Předně nebrat malé děti do obchodů, zvláště pokud jsou již poněkud unavené, pokud to tedy není absolutně nutné. Zvláště pak ne do obrovských hypermarketů, kde strávíme i více než hodinu.
Pokud nám dítě začne v obchodě křičet a vztekat se, rozhodně není na místě jej trestat. Mnohem lepší je vzít jej někam do klidnějšího prostředí a dovolit mu, aby se samo uklidnilo. Poté si s ním můžeme promluvit o tom, co jej trápilo. Je to mnohem lepší pro dítě i pro rodiče.
