Proč se malé děti někdy chovají v obchodě špatně

O stereotypech se říká, že jsou stereotypy z nÄ›jakého důvodu. A jedním z nich jsou i kÅ™iÄící dÄ›ti v obchodech. S nimi se setkal alespoň jednou snad každý z nás, a rozhodnÄ› to není příjemná zkuÅ¡enost. Je vÅ¡ak dobré zamyslet se nad tím, co dÄ›ti k tomuto chování vede.

 

Většina z nás samozřejmě řekne, že se jedná o pouhou rozmazlenost, kdy si dítě tímto způsobem něco vynucuje. Ovšem ukazuje se, že tak tomu prakticky nikdy není. Dítě totiž vede k tomuto chování ani tak touha něco získat, nýbrž něco zcela jiného.

 

 

Většinou zapomínáme, že děti, zvláště ty malé, jsou ještě ve vývoji. To mimo jiné znamená, že jsou také mnohem citlivější na podněty. Navíc nedovedou tak dobře zpracovávat emoce, a snadno se v nich ztratí. Když to spojíme dohromady, máme v obchodě recept na katastrofu.

 

Musíme se totiž podívat, jak vypadá obchod z pohledu dítěte. To zde většinou ani nechce být. Jsou zde jasná světla, křiklavé nápisy a barvy, neustále hraje hudba, o spoustě lidí ani nemluvě. Nelze se tedy divit, že toho může být na dítě moc, zvláště když se k tomu přidá například únava.

 

 

Problém je, že takto malé dÄ›ti své emoce jeÅ¡tÄ› neumí dobÅ™e vyjádÅ™it slovy a dát je najevo „spoleÄensky pÅ™ijatelným“ způsobem. Nezbude jim tedy nic jiného, než je vyventilovat jedinou možnou cestou, která jim jeÅ¡tÄ› zbývá – hlasitým kÅ™ikem a tím, že se v podstatÄ› „zaseknou“.

 

Co s tím tedy můžeme udělat? Předně nebrat malé děti do obchodů, zvláště pokud jsou již poněkud unavené, pokud to tedy není absolutně nutné. Zvláště pak ne do obrovských hypermarketů, kde strávíme i více než hodinu.

 

Pokud nám dítÄ› zaÄne v obchodÄ› kÅ™iÄet a vztekat se, rozhodnÄ› není na místÄ› jej trestat. Mnohem lepší je vzít jej nÄ›kam do klidnÄ›jšího prostÅ™edí a dovolit mu, aby se samo uklidnilo. Poté si s ním můžeme promluvit o tom, co jej trápilo. Je to mnohem lepší pro dítÄ› i pro rodiÄe.